Opravy a úpravy

Hned po koupi auta jsem si jezdění moc neužil. Protože bylo potřeba udělat novou technickou, bylo potřeba vyměnit popraskané kryty světel, žárovky, doplnit povinnou výbavu a doladit pár drobností. To nebyl veliký problém, protože vše co jsem potřeboval měli ve Fiaťácké speciálce na Černokostelecké (v Praze). STK Fiat sice prošel, ale moc se jim tam nelíbil stav karoserie. Protože se to nelíbilo ani mě, sehnal jsem přes známého kontakt na klempíře a o pár dní později už byla 127 na dílně. Rez zaútočila na mnoha místech, ale u 30 let starého auta se není čemu divit. Bylo potřeba opravit prahy, dveře, podběhy, podlahu v kufru a spoustu dalšího. Tyto opravy, společně s novým lakem trvaly opravdu dlouho, takže jsem si nově nalakovaného Fiata odvážel až s prvním sněhem. Cesta v chumelenici, na letních gumách a bez velikých zkušeností s mým „novým“ autem, byla napínavá, ale dojel jsem bez problémů a hned doma auto vyčistil od soli ze silnic.

První zimu zůstal Fiat ustájený hezky v garáži a k vánocům dostal nové rádio, repráčky a boční zrcátko. Původní rádio v autě vypadalo lépe, ale všechny kazety co jsem zkusil zamotalo, a šla na něm naladit jen jedna italská stanice. Nové repráky naštěstí šly schovat do původních krytů, takže to poznat není. Nové autorádio také zůstalo jedinou moderní věcí, kterou jsem do auta dal. Nové zrcátko bylo nutné, protože staré už mělo volný kloub a při rychlosti nad 70 km/h se samo sklápělo.

V roce 2009 jsem se zaměřil na motor - vyměnil jsem oleje, filtry, všechny možné elektrické kabely, co se vyměnit daly, baterku a docela dost jsem se 127 jezdil. To nepřežil původní výfuk a při jedné jízdě po Praze prostě upadnul. Fiat pak zněl jako bombardér a v centru na sebe docela dost strhával pozornost. Nové díly výfuku byly skladem v jednom e-shopu, takže jsem to vyřešil docela brzy - stačilo jedno odpoledne v garáži. Ten rok jsem ještě nechal vyměnit všechny 4 tlumiče, přední brzdy a vyčistit zadní, které byly jinak v dobrém stavu. Také jsem nastříkal nárazníky na černo, protože na tu vybledlou šedou se nedalo koukat a sehnal jsem volant od Abarthu, který se také dával do verze sport. Je menší než originál, takže mě konečně nevadil u kolen.

Rok 2010 nezačal moc hezky. Hned při první vyjížďce mimo Prahu nedobrzdil jeden řidič v Renaultu Espace a zaparkoval mi v kufru. Renault měl rozbitou mlhovku a já, dle „odborníka“ z pojišťovny, totálku. Místo jarních projížděk skončil Fiat opět u klempíře. Rovnaly se oba blatníky, které byly přihnuté o několik cm blíže k sobě, v kufru byla srolovaná podlaha a samozřejmě i víko kufru. Klempíř si prý hodně zanadával, ale nakonec to zvládnul dobře. O pár týdnů později se na mě opět usmálo štěstí, a při cestě na chalupu jsem srazil srnku. Většinu věcí jsem zvládnul opravit ještě ten víkend (nárazník, přední masku a světlo), ale trochu se ohnul i pravý blatník. Ke klempíři se mi znovu nechtělo, tak jsem s tím jezdil a naplánoval opravu na zimu. A dobře jsem udělal. Za měsíc potom mi totiž nějaký dobrák na parkovišti parádně odřel dveře spolujezdce.

Na zimu jsem se rozhodl udělat trochu víc, než jen opravit šrámy. Nezdál se mi také občasný bílý kouř z výfuku. Po konzultaci s odborníkem jsem tedy ještě nechal přetěsnit motor (odborník nelhal, po přetěsnění bílý kouř zmizel). Navíc jsem v průběhu roku sehnal pěkná starší kola, které se podívaly do lakovny spolu s Fiatem.

Sezónu 2011 už jsem začínal s autem, jak jsem si ho na začátku představoval, že jednou bude vypadat. Auto opravené, beze šrámů a na nových kolech. Ani tato sezóna se ale bez problémů neobešla. Rozbitá poloosa na začátku léta moc nepotěší. Nebyla to přímo poloosa, ale něco v místě kde je poloosa zastrčená do převodovky - něco se tam vysypalo. Odborníci budou jistě vědět. Já ne. :-) Oprava byla naštěstí opět docela rychlá - díky dílům společným s Fiatem Uno většina věcí na podvozku a motoru dá stále sehnat realitvně dobře. Co mě ale naštvalo byla stejná závada za několik týdnů. Nakonec v servisu přišli na to, že za to může poloosa o pár centimetrů kratší, než by v autě správně měla být. Při nějaké opravě dříve se s tím někdo nemazlil. Zbytek roku byl naštěstí bezproblémový.

Postupně jsem se propracovali až do dneška. Od začátku roku 2012 se objevila jen jedna drobná závada - prasklé lanko spojky. V tu chvíli to nebylo moc příjemné, ale na zařazenou 2 jsem dojel domů a během pár dní lanko vyměnil. Od té doby, a to bych asi měl zaklepat, Fiátek stále jezdil až do zazimování 2 dny před prvním sněhem. Doufám, že rok 2013 už bude jen o dolévání paliva a olejů…

Nakonec ještě jedna odpověď na otázku, kterou mi každou chvíli někdo pokládá. A to je: „Kolik tě tahle sranda už stála?“ Odpověď? Už ani nevím. Někdy po sto tisících jsem to raději přestal počítat. V každém případě, renovace a provoz starých aut opravdu není levná záležitost a nikdy se vám finančně nevyplatí. Dobře, u nějakých rarit možná ano, ale u relativně dostupných aut, jako je tohle, to nečekejte. I dnes si ale stále myslím, že to za ty peníze stálo…

reklama

FB & Twitter: